Někde jsme s Peťou objevili brožurku s textem jedné válečné rozhlasové
relace Voskovce a Wericha. Protože jsme shodou okolností měli i její zvukovou verzi na
gramofonové desce, nedalo nám to, abychom se nepokusili namluvit jí "po
svém".
Znalci jistě poznají, že já tu, bohužel, Wericha pouze neuměle imituji.
V rámci naší lásky a obdivu k divadlu SEMAFOR, potažmo k pánům Suchému a
Šlitrovi, jsme se pokusili o dramatizaci jejich dialogu ze hry "Jonáš". Peťa
se úspěšně ujal role Jiřího Šlitra, včetně improvizací na klavír.
Když jsem se po zhruba 28 letech znovu zaposlouchal do textu této ukázky,
usoudil jsem, že asi musí pocházet z nějaké dobré hry. Dobré natolik, že ani naše
(můj a Larissin) neškolené projevy mu nebyly sto moc ublížit. Škoda jen, že nevím
o jakou hru se jedná.
Nakonec jsem si nechal skutečný bonbónek v podobě dramatizace textu z nějaké
hry Pavla Fialy (to byl kmenový autor Kladivadla a současně jeho vedoucí - něco jako
Jan Schmid v Ypsilonce). Dnes si již nevzpomínám a ani nechápu, jak se nám to
podařilo zorganizovat a čím jsme přinutili Čendu s Larissou k návštěvě Peťova
pokoje v bytě jeho rodičů na Petřinách. U záznamu mám sice poznámku, že vznikl
“... po přehlídce asi v r. 1970”, nicméně představa, že je tam ženeme pod
hlavněmi tanků, se mi nezdá moc pravděpodobná. Ale jak sami slyšíte, stalo se!
Pro DVD verzi (která nabídne více prostoru) tohoto CDčka mám přichystán dvoudílný 1 a 1/2 hodinový dokumentární audio pořad o Osvobozeném divadle, který jsme vytvořili na podnět p. profesora třídního pro výuku českého jazyka, potažmo literatury.