Naše duševní souznění s Peťou Gadžukem vyústilo v pravidelná prázdninová putování po vlastech Českých a přilehlém okolí. Dopravovali jsme se převážně pěšky nebo stopem a spali buď "pod širákem" nebo jsme si v případě potřeby postavili z celt jehlan.

Naše putování navíc nebývala bezcílná: Na posledním z nich, v srpnu 1972, jsme se vydali stopem do kempu Atliman poblíž Primorie v Bulharsku za Radkem Šlapalem. Na jiném jsme šli např. po stopách Kladivadla.

Filmová ukázka je z prvního z nich, z července 1970, kdy jsem se vydali za strašidly.

Úvodní záběry popisují tvarování mého “vandrovního klobouku”

Ten obludný plechový budík zavěšený na řetězu, který mi visí kolem krku byl oficiálně určen pro to, aby nás budil o půlnoci na hradech a zříceninách, abychom žádné strašidlo nepropásli. Ve skutečnosti nám umožňoval provokovat “paďoury”, což se mu dařilo. Přesto se našel jeden, kterému jsme se líbili natolik, že si nás dokonce vyfotil na památku.

Filmová sekvence ze stopování je vlastně zachycením splnění snu každého stopaře, tj. že auto, které jej odmítlo vzít s sebou, je pokořeno automobilem, který stopaře neodmítl. Radost jsme měli tenkrát nejenom my, ale i řidič ŽUKu, kterého jsme se situací seznámili.

Záběry ze zámku Blatná, jsem zařadil nejenom kvůli “nehodě”, která mě tam potkala, ale také proto, že jsme tam přišli těsně po natáčení filmu “Pyšná princezna”, takže místa, která se ocitla v záběru kamer zářila novým nátěrem a zbytek zámku byl šedivý a omšelý.

O našich putováních jsme si vedli podrobné záznamy, takže oproti jiným záběrům z té doby, mohu říci, že jsme s Péťou o prázdninách 1970 navštívili 16 měst a obcí, 3 hrady, 5 zámků, 2 lázně a 5 rybníků.

Urazili jsme celkem 612 km, z toho 42 km vlakem, 122 km pěšky a 448 km stopem, přičemž nás vezlo 11 osobních automobilů, 2 autobusy, 1 mikrobus, 3 nákladní automobily, 2 dodávky a 1 multikára.