sestřih z filmu Perný Den (2. pololetí školního roku 1968/69)

fotky

Cingerův komentář:

Film "Perný den", ze kterého zde máte možnost vidět velice stručný sestřih (původní délka je 15 minut), je důsledek naší společné vášně s Peťou Gadžukem pro techniku "konzervace okamžiku" (ať magnetofonem nebo filmovou kamerou) a vznikl jako naše závěrečná práce z předmětu “Estetická výchova”, kterou geniálně vyučoval p. profesor Jindřich Eliášek (však také titulky nezkráceného filmu obsahují věnování “autorů” filmu právě jemu). P. profesor Eliášek, jako jeden z mála, přistupoval k nám, studentům, nikoli jako k soupeřům, nýbrž jako k rovnocenným partnerům. Myslím, že právě proto ho většina z nás měla ráda a ne nadarmo se stal naším jakýmsi druhým třídním profesorem.

Film byl absolutní improvizací (“scénář” jsem napsal dodatečně podle filmu). Inspiraci jsme čerpali z němých grotesek, které jsme oba milovali a filmu Beatles "Help”, který jsme právě v té době shlédli.

Dnes lze těžko určit, kdo z nás dvou má a na čem z konečné podoby filmu větší zásluhu, přestože jsme si s Péťou navzájem “spravedlivě” rozdělili “funkce”: on vlastnil kameru a odmítal exhibovat, byl tudíž kameraman a já si určil funkci "hrajícího režiséra". Vždy jsem trpěl mylnou představou o tom, že vím všechno “nejlépe” a, jak známo, pravdu mají pouze maminka a režisér. Funkce maminky k dispozici nebyla.

Původní zvuková složka, která se nezachovala (upřímně řečeno Péťa je líný prohrabat se starými magnetofonovými pásky) byla směs skladeb od Beatles. Konec konců odtud i “originální” název našeho filmu.

Chtěli jsme dělat “seriozní umění”, takže jsme se mj. domnívali, že “sranda” do “humoru” nepatří, proto jsme např. z původního filmu vyřadili záběr rvačky, do které se zapletl náhodný pes a kterou já jsem naopak s velkou potěchou do tohoto ukázkového sestřihu zakomponoval.

Povšimněte si, prosím, překrásné a nedoceněné herecké etudy Richarda Fremra v závěrečné scéně, který v okamžiku, kdy s Čendou vycházíme z pošty, zjišťuje, že vyhrál ve sportce a jásá nad tímto faktem. Musím objektivně uznat, že jako většinu dobrých gagů a nápadů v tomto filmu (byly zhruba tři), jsme ani tento nevymysleli my (je to zcela jeho myšlenka, včetně choreografického ztvárnění a režijního vedení) a dokonce jsme jí zaregistrovali teprve až při promítání, takže se pochvaly “na place” nedočkal. Možná proto zatrpkl na filmové herectví a vrhl se na výtvarné umění. Dodatečně mu děkuji za jeho přínos k získání závěrečné známky “výborný” z Estetiky.