Nejčastěji filmovaným spolužákem v mé
filmotéce je Čenda. Je to dáno skutečností, že je vlastně naším rodinným
spolužákem.
Mým spolužákem je z gymnázia a manželčin z devítiletky. S tou se dokonce někdy ve
třetí třídě zasnoubil, tj. daroval jí prstýnek, který ji ale po nějakém čase,
když se potřeboval zasnoubit s jinou dívenkou, do které se zamiloval, okamžitě
odebral. Takže náš vztah je vlastně téměř rodinný.
Následující ukázka “oficialit” kolem spoluvlastnictví, křtu a spuštění
plachetnice, kterou si Čenda s kamarádem vyrobili, sice se třídou moc nesouvisí,
ale ukazuje tu hezčí stránku socializmu, tj. doby kdy jsme žili na dluh budoucích
generací, čas byl proto zadarmo a někteří z nás tohoto času dokázali naplno
využít ku prospěchu svého duševního zdraví.
Díky této akci mimo jiné vím, že není jednoduché
rozbít láhev šampaňského. Ani o loď