Slavný Rubensův obraz “Únos dcer Leukippových” byl jim inspirací.
Zřejmě chtěli, aby jim záviděli jiní či jiné.
Ženy prý (asi ze zvědavosti) milují (či chtějí) muže, kteří dobyli (prosím nesplést “y” po “b”) hezké ženy. Však taky jedna kolegyně, když tu fotomontáž měla před sebou a Rubens nebyl její silnou stránkou, pronesla památnou větu: “Kde ti dva sehnali tak pěkné ženské?!” Na její omluvu musím uvést, že do Mnichova do Alte Pinakothéky, kde je obraz vystaven,bylo tehdy strašně daleko. Dotyčná – na vysvětlenou – byla však také více orientována na Východ.
My muži si vzájemně (v těchto záležitostech) přejeme a nezávidíme si, protože víme, jak to chodí s krásnými ženami. Za tu krásu, rozkoš či marnivost se musí zaplatit (pozor - nemyslím jak těm děvám ze silnice E 55) a dost!
.. a přitom je krása tak pomíjivá. Nejošklivější květinou,
když vadne, je růže. A jaká byla za mlada!
Asi je to moc pesimistické, stárnu!
“Celý život
hledal jsem ráj,
který tu kdysi býval,
a jeho stopy jsem nalezl
jen na ústech ženy
a na oblasti její pleti,
která je vlahá láskou.
Celý život jsem toužil po svobodě.
Konečně jsem objevil dvéře,
jimiž je možno k ní vejít.
Je to smrt!”
(Deštník z Piccadilly)
A už jsem zase škarohlíd....
