Superdezoby
Cingr, Čenovský,
1988 (?) - okolí Jaroměře
1989 (?) - okolí Plzně
Marně jsem hledal nějaké podklady - našel jsem jen těchhle pár fotografií z okolí Jaroměře a potrhané turistické mapy s poznámkami, které pro nás tenkrát měly velký význam, ale teď už mi nic neříkají. A ani roky konání si nejsem jistý (možná se to vše událo o rok dříve). Zůstalo jen pár hezkých vzpomínek - ohříváčků na duši.
Prožít mi to umožnil věčný mladík třídy Čenda, který za mnou přišel s nabídkou, abych se s ním zúčastnil Superdezobu v okolí Jaroměře. Netušil jsem, oč jde, ale osoba Čendy dávala tušit, že se nebudu nudit a že si při tom pořádně zasportuji.
Jak se ukázalo, název Superdozob byl zkratkou pro "Super Dezorientační Běh" a jeho princip spočíval v tom, že v sobotu dopoledne dvojice závodníků obdržela kryptografické podklady, podle kterých měla nalézt seznam dotazů, který se týkal blízkého i vzdáleného okolí. Na tyto dotazy bylo třeba získat odpovědi (nejlépe osobním shlédnutím), ale nesmělo se používat autostop (pouze chodit pěšky nebo používat klasickou hromadnou dopravu - autobusy, vlaky) a telefonovat (pouze se osobně vyptávat). A akce končila v neděli v poledne. Protože nebylo možno v daném čase nalézt odpovědi na všechny otázky, bylo nejprve třeba určit na kterých místech lze předpokládat nalezení odpovědi (a nemyslete si, ty otázky nebyly zase tak jednoduché - vzpomínám, že jedna byla "Jak starý byl nejmladší padlý v bitvě u Hradce Králové" a to znamenalo hledat nápisy na pomnících, kterých je po celém rozlehlém bojišti jako naseto. Dodnes si pamatuji, že to bylo nějaké 17tileté princátko a náhrobek mělo myslím v Náchodě.) a pak si pomocí mapy určit optimální trasu a vyrazit.
Vedl jsem si tenkrát evidenci, ale ty záznamy jsem už nenašel, jen si vzpomínám, že jsme během akce ušlapali (samozřejmě, že jsme nespali a vlastně byli od 9 hodin v sobotu do 12. hodiny v neděli v pohybu) cca 80 km - důsledkem byla ještě dlouho po té bolavá kolena, Čenda si odřel o slipy přirození a mazal si ho mým Avirilem H, kterým já jsem si natíral a mírnil svého vlka, který se mi pro změnu zakousl pevně do pozadí.
Ale to byly jediné nepříjemnosti, jinak už převládaly jen a jen samé plusy:
Během krátké doby jsme získali tolik podnětů a informací, že jsem je pak nestačil s rodinou vstřebat a vychutnat ani během dvoutýdenní dovolené. Zjistili jsme mj., že není problém šlapat nocí po silnici, ale není snadné držet se v noci lesní cesty značené turistickými značkami (báli jsme se vybití baterií u našich svítilen a tak jsme svítili jen občas a odhadem, což bylo zdrojem našeho veselí, ale jednou jsme přesto zakufrovali tak, že jsme se jak Jeníček s Mařenkou vydali za světýlky cestou, necestou) a nezapomenutelný byl druhý Superdezob okolím Plzně, především díky Čendovu jezevčíkovi Ferdovi. Například procházení nočními vesnicemi, kde nás Ferda na začátku vesnic opouštěl a jenom podle štěkotu jeho a místních psů jsme odhadovali, kde se právě nachází, bylo silným zážitkem. Stejně jako Ferdův neutuchající štěkot, který se dunivě nesl jinak tichou nádražní halou, kde kolem 4. hodiny ranní poklimbávalo pár pasažérů, čekajících na svůj ranní vlak, když ho Čenda dlouhé minuty krmil občasným odřezáváním kusů salámu přímo z šišky, které pohazoval na podlahu.
Rád na to vzpomínám a i když jsme s Čendou byli mezi ostatními účastníky vlastně starci, oba Superdezoby jsme vyhráli.