Na
tento dálkový výlet nás vytáhnul cyklistický nadšenec Dáda. Cesta na Říp nám
uběhla v naprosté pohodě, rozhlédli jsme se z vrcholku a pak nám Kamil
oznámil, že jede domů vlakem. Ukázalo se, že to co mi v té chvíli připadalo
jako určitá zrada bylo z Kamilovy strany naprosto rozumné zhodnocení
vlastních sil. Já podlehnul Dádovu argumentu, že zpátky to bude sranda
a vydal se s ním opět po vlastních kolech. Před Prahou už jsem přestal
únavou vnímat, jel jsem za Dádou v trpkém závěsu. Domů jsem ještě došel ale
pak jsem několik dní ležel bez hnutí v posteli - nebyl jsem schopen udělat
krok. Na tento zážitek fakt do smrti nezapomenu. |