Mám rád Saturnina (knížku i osobu). Proto mám, mimo jiné, rád i Čendu a Semjona. Jsou totiž tím vzácnými druhem lidí, kteří, dle teorie dr. Vlacha, neváhají (oproti mně), sedí-li např. v kavárně před mísou koblih, uchopit je a pro potěchu svou i druhých je začít házet po hostech. Jsem proto rád ve vleku těchto vzácných lidí, protože se s nimi nikdy nenudím a mohu, díky nim, prožít to, o čem jenom sním, protože bych si nikdy netroufl to realizovat. Kdežto je “blbiny” přímo přitahují.

Na druhé zabíjačce   v listopadu 1980 se tito dva třídní “Saturninové” sešli, a byl to proto víkend plný samých ztřeštěných zážitků.

Podařilo se mi zachytit jeden z nich, kdy Semjon využil odložené traktorové pneumatiky k jednomu ze svých náhlých “experimentů”. Než jsme se stačili vzpamatovat, už jsme jej kouleli po ploše.