Jan Cinger: Proč se ocitly kousky mých filmečků na tomto CDčku

Přestože jsem jako blíženec ve svých zájmech poněkud nestálý (jenom výčet mých zaměstnání by vydal na půl stránky), jeden zájem mě provází bez přerušení celým mým životem: “hejbací obrázky”, neboli filmečky, resp. v současné době video. Jak jen to jde, tahám s sebou kameru, kromě pohřbů, kamkoli - na návštěvy, čundry, mejdany, svatby, promoce a pod. Dokonce byla kamera se mnou i na vojně. Za těch 35 let (píše se rok 1998), co držím kameru v ruce, jsem natočil desítky hodin filmových záběrů a další desítky hodin videozáznamů.

Každý filmař filmuje především proto, aby mohl svá “díla” předvádět, přičemž mu jde hlavně o obdiv a pochvalu diváků. Dříve, tj. v době předmultimediální, to bylo celkem snadné: stačilo, aby se na plátně pohybovaly postavy divákům známé a úspěch byl zaručen. Dnes je nezbytné, aby film sděloval alespoň jednu myšlenku (je-li jich více, tím lépe) a pokud možno nebyl příliš dlouhý, což je náročné jak na invenci autora, tak i na jeho čas. Paradoxně pak platí, čím více je materiálu, tím náročnější je jeho zpracování.

Proto jsem dlouho odolával naléhání neúnavných organizátorek třídních srazů,  Janě a Larisse, abych vytvořil dokumentární film o třídě. Těžko lze totiž vytvořit scénář, který by uspokojil všechny potenciální diváky. Z téhož důvodu jsem naopak uvítal Semjonův obdivuhodný záměr, vytvořit multimediální CD o třídě.

Každý uživatel takového CDčka si totiž může vytvořit scénář takový, jaký se mu líbí. Z mé strany tudíž stačilo dodat “pouze” základní materiál. I tak ale nebylo jednoduché nejprve vyeliminovat ze všeho materiálu těch pár hodin záznamů, na kterých se vyskytoval někdo ze spolužáků a pak nostalgicky zjišťovat, že z většiny záběrů v průběhu času vyprchal náboj autenticity, takže mnohdy neoslovují už ani mě.

Nakonec zůstalo zhruba 40 minut záznamů, které máte k dispozici.

- Nejvzácnější jsou záběry ze   třídy 1.B,   učeben fyziky, biologie a z tělocvičny natočené někdy v roce 1968 nebo 1969 kamerou Péti Gadžuka.

- Film “Perný den” inspirovaný filmem “Help” od Beatles a němými groteskami vznikl ve spolupráci s Péťou Gadžukem jako závěrečná práce z předmětu “Estetická výchova”. Na tomto CD si jej připomeneme formou stručného sestřihu (originál je dlouhý čtvrt hodiny). 

- K mým gymnasiálním zážitkům patří neodmyslitelně naše pravidelné prázdninové vandry s Péťou Gadžukem, proto jsem zařadil pár záběrů z našeho putování za strašidly   v r. 1970.

- Z řady svateb zde najdete pouze sestřih ze svatby Ireny Dvořákové (Štěpánkové) , jelikož se jí zúčastnil největší počet spolužáků jako gratulantů.

- Nejvíce záznamů mám z doby po r. 1977, kdy jsem se stal šťastným majitelem vlastní kamery. Kromě srazu v  Roztokách a v Mečíchově, reportáže z návštěvy u   Ireny v Jenči a populárně naučných výprav na zabijačky k Čendovi do Mečíchova, jsem zařadil pestrou směsici krátkých kuriozit a střípků různých událostí.

- Z období videa je pak k dispozici reportáž z třídního setkání v restauraci U Topolů v listopadu 1993.

Přeji vám příjemné zážitky nad těmi nejvzrušujícími scénáři, jaké si vaše fantazie dokážete vytvořit.

Jan Cinger