Původně jsem chodil na ZDŠ
Krupkovo nám. s Jirkou a Kámou. Já však byl odejit v půlce osmičky
s dvojkou z mravů na ZDŠ Bílá ulice, tam jsem poznal Mílu Nejedlého
pozdějšího bubeníka. Káma přikvačil k nám do gymplu z gymnasia Nad
štolou, kde byl také odejit. Všichni jsme se zase sešli až ve druhém ročníku na
gymplu, kdy jsme založili naší skupinu. |
První název skupiny byl The
Bells (zvony). Složení skupiny se neměnilo po celou dobu gymplu:
Jirka Ludvík -solová kytara
Kamil Knotek – basová kytara
Míla Nejedlý – bicí (z vedlejší třídy snad z Céčka?),
řev
Václav Minařík – doprovodná kytara,
flétna, zpěv
Pro zkoušky nám zapůjčil kabinet Výtvarné výchovy (ateliér až pod
střechou gymplu) prof. Kučera
(první fotky jsou odtamtaď). Zkoušelo se po večerech, když byla škola prázdná.
Skončilo to skoro tragicky, protože v noci se rozléhal od střechy gymplu rachot
bigbítu a někdo to asi udal, protože jsme byli vyslýcháni (pamatuju si že já byl
vyzvednut z hodiny matematiky) zda se tam netisknou protistátní letáky atd. |
|
|
|
To už byl ředitelem Hron (je to
dobře?). S okamžitou platností jsme museli ukončit na gymplu činnost, všechno
odvézt atd. Tím jsme prošvihli i Beat salon v F clubu na Smíchově, kde se tehdy
každoročně pořádaly soutěže nových beatových kapel.
Někdy v té době jsme museli změnit název, protože anglicky to už nešlo.
Další název byl neutrální: PATRICK.
Po čase jsme sehnali zkušebnu v OKD Praha 6 v Radimově ulici, kde činnost
pokračovala. Tam jsme měli výborného patrona, jakéhosi p. Juřicu – výborného
kytaristu, který hrál s orchestrem G. Broma. Ten se podílel i na aranžování
některých skladeb, tím se vše kvalitativně velmi zvedlo. Od Juřici pocházely i
zbeatované verze klasiků (Handel) |
|
Celé to stálo moc
úsilí a taky peněz. Zpočátku jsme měli málo reprobeden a vlastně všeho. Hrálo se
taky přes velký tlampač, který původně byl na stadionu Sparty atd. Stojany na
mikrofony se svařovaly, natíraly atd. Všichni si pořizovali svojí aparaturu za
velkého úsilí. Vzpomínám na Kámu, který si vytvořil basovou reprobednu velkou asi
jako telefonní budka (pracovní název SERTON). Při
cestách to vypadalo náramně, protože ji stěhoval Fiatem 600 na střeše. Fiat se pod
bednou ztrácel a do dnes jsem něco podobného neviděl. Hráli jsme většinou skladby
vlastní.
Jak víš hráli jsme na maturitním plese
v Lucerně. K tomu si vzpomínám na historku, kdy před koncertem se Káma
zamiloval (asi to popře), ale chodil prostě s dívkou a nechodil na zkoušky. Před
vystoupením, kdy napětí dostupovalo vrcholu, Káma za mnou přišel se slovy: “Venco,
nemáš ňáký noty?” Měl jsem. Káma je potom na pódiu pohodil na reprobednu a
zřejmě hodně věcí hrál přímo z not, protože byl postavenej bokem
k publiku a zíral na reprobednu s notama.
|
|
|
|
Technika nám v té době dělal
“PID” , zase spolužák ze ZDŠ. Ten měl pokyn, kdyby ta basa byla vedle, tak ji
stáhnout. Ale jak víš bylo to perfektní. Jirkovi praskla struna při orchestrálce od Shadows,
nejdřív jen povolovala a Jirka to dojížděl hbitými prsty houslisty až už to
nešlo, tak jsme ztastavili a struna musela jít pryč. Největším hitem byla v té
době skladba “Hej doktor, to spraví rum”.
Při ploužáku s flétnou, atmosféru dokumentuje snímek na V. Diviše,
který zírá na mojí položenou kytaru a je v extázi. Již asi tehdy věděl, že tak
silný zážitek se hned tak neopakuje.
Kapela hrála i na našem maturitním večírku
v zámecké vinárně v Roztokách u Prahy.
Tam mě trochu štvalo, že nemůžu tancovat s holkama atd., když jsme hráli.
Ostatní si užívali?!. |
|
Taky jsme dělali tzv. přehrávky u Pražského
kulturního střediska. Celý ten cirkus se odehrával ve Spálence v Olympicu.
Hrálo se na aparaturu PKS s jejich technikem. Před námi vystupovala kapela Giovani
(dodnes si to pamatuju), která hrávala v kostele. Bylo jich určitě přes deset a
měli andělské vícehlasy a všechno jemné. Pak jsme přišli my s tvrdým
bigbítem. Kromě jiného si komise vybrala i zbeatovanou skladbu F. Handla. Technik však
spustil boostr – kytary ryčely jak u Zepelinů a komise ve tmě sálu, usoudila, že
tedy takhle ne. Come
back 1:
Po letech, kdy jsme už všichni studovali VŠ, hráli v jiných kapelách,
Jirka zavolal, že má pro starou dobrou kapelu výbornej kšeft, totiž hrát
v Laterně Magice při
MDŽ zdravotním sestřičkám. Všechno že je zařízený.
Skutečně přijelo ke každému auto pro aparaturu, kterou jsme pracně zase poskládali.
Zkouška byla však jenom jedna, protože přes den to rušilo úředníky v patrech
nad sálem. Tak jsme zkoušeli “na sucho doma”. |
|
|
V den D jsme
s Kámou a Mílou dali “nátisk” v restauraci Na podbabské, rozptýlili
obavy a taxikem vyrazili do Laterny. Sál byl plnej, ale zjistili jsme, že sestřičky
můžou bejt taky už v penzi. Klub důchodců taky za odměnu pozval své
sestřičky. Hráli jsme dobře, ale asi po 4 skladbách přišla jakási babka ze sálu,
jestli bychom nemohli hrát trochu potišeji. Tak jsme to trochu ztlumili a začali taky
hrát ploužáky. Pořadatel jakýsi p. Novotný říkal ať na ně kašlem, že den
mužů taky není. Prostě asi za půl hodiny se sál postupně vyprázdnil se slovy
důchodkyň: “mám doma vnučku, ta má to hifi, ale takovejhle randál jsem ještě
neslyšela”. Nakonec jsme zbyli jen my, pan Novotný a asi dvacet mladejch zdravotních
sester. Pořadatel Novotný vysloveně pookřál, vytáhl připravené basy Gracie a holky
ječely nadšením. Po produkci jsme to společně zapili.
Come back 2:
Připravujeme nahrání CD.
Ahoj,
Vašek Minařík, 8.6.2001 |