Milý Honzíku a milý Jeníku, ano!
Aby nepropukly na LO orgie smutku, seznamuji Vás dva s posledními tristními poznatky ze života starých Gymplu předem. Gymplové nebyli žádní esoteričtí mystici nadpřirozených schopností, ale hygieny nedbalí špindírové, kteří házeli zbytky potravy (právě tak jako useknuté hlavy neprátel) před dveře svých obydlí a v tom žili. Nezanechali po sobě jedinou písemnou památku a Římané je popisovali jako pološílené, neustále se opíjející hordy!

Zoufalá reakce JB (teda moje):

Ahoj Jano,
pravda o starých nechutně špinavých Gymplech mne zastihla zcela nepřipraveného. V samym rozrušení jsem zakopl pod gauč nedojedenou skývu chleba a ihned ti píši! Tvé bádání totiž překračuje klasické vědní obory! Jako paprsek v temnotě se mi osvětlily trudné zážitky z dětství, kdy mne rodiče trestali za pečlivé udržování nepořádku v mém pokojíku a ptali se zoufale "po kom ty bordeláři jseš?" - kdybych už tenkrát znal tvou disertační práci, snadno bych jim vysvětlil, že vše pramení z mého skrytého gymplství. A když tak vzpomínám na návštěvu u Cingrů a Ludmiliny stesky nad Cingrovym pracovním chaosem - opět je vše jasné!! Opět geny těch starých, smradlavých, věčně ožralých a pološílených Gymplů! Hoj to bude oheň! Spálíme na něm zbytky našeho pokryteckého slovanství a probudíme v sobě opět tu dávnou mystickou touhu po Gymplím Chaosu. Myslím Jano, že to nebudou Orgie Smutku, nýbrž Orgie Vítězství - a doufám, že JirkaPodpalovačLudvík půjde natolik s duchem tvých objevů, že se nebude pokoušet případné hlavy nepřátel uklidit z dohledu. Jen jediný fakt trochu rmoutí mé klenuté pološílené čelo - a sice pouze virtuální nikoli však fyzická přítomnost Cingrova. Ale slíbil jsem mu celou akci zprostředkovat alespoň v přímém přenosu bleblafonem - věřím, že i on potažmo (potažmo je jeden z mála originálních gymplých výrazů předávaných ústní tradicí z matky na dceru - ač ses nezmínila, určitě registruješ dědičnost gymplství pouze po ženské/přesličí linii!) tedy že i on potažmo nalezne své pravé já a našeho křepčení se zúčastní. tak to by bylo ve vší gymplí stručnosti vše

zdravím tě a těším se na shledání pod LO!

h

Můj dopis Janě, v němž posílám reakci JC na Janin objev a mojí reakci na něj:

Ahoj Jano,

plním tímto poslední skromné přání našeho drahého, šikovného, vysokého, velkonohého Cingra - těsně než se s ním jeho Tunela protunila, projevil prosbu abych ti zaslal tento jeho majl - byl ti totiž adresován, nicméně zlá neprozřetelnost mínila jinak. Náš ubohý tunelozní Cingr ve všom tom ajfru místo nám oběma, adresovat to pouze mně a vzápětí samým žalem zavadil o Tunelino ústí. Ty možná Jano netušíš, o jak strašnou nerozvážnost jde - nemáš totiž ve skrytu a tichu své universitní knihovnu ani šajna, jak strašným jícnem civí zavaděná Tunela. Jde o tak strašný pohled (již tušíš, že staří Gymplové a po nich i Řekové tu Tunelu nazývali opisně Gordona Medůza) že náš drahý Cingr už tvé jméno nestačil napsat a dočista ztunelil.

Čest jeho tunelozní památce. Ať zhyne hnusně vycivená tunela! Vzhůru do Glinkovy!
h

----- Original Message -----
From: jcinger
To: Jan Beneš
Sent: Tuesday, October 03, 2000 12:27 PM
Subject: Re: sileni gympli

Pratele,

zamackavam slzu a dojate vam obema dekuju! Zahcen praci (o cemz svedci i skutecnost,ze se k fantastickym vysledkum vasi prace dostavam az ted - drive jsem nemel cas si to precist!!!), zahlcem pracovnimi prusery, zkratka zahlcen vsím, citil jsem se totalne Z A H L C E N. Tvuj genialni objev, Jano, a tvuj nemene genialni rozbor, Jene, vnesl primo slunecni jas do me prehluboke tunE-ly!

Diky, DIKY, D I K Y, D-I-K-Y!!!

Tři poemy inspirované "Mokrou buchtou" (Jana slíbila tuto kulinářskou pochoutku donést na LO, průběhem korespondence se z ní vyvinula buchta nahatá):

Nahatá buchta

(JanaP.K)

Oheň dmýchám,
sotva dýchám
těsto míchám,
hnětu, vzdychám.
Do trouby se nořím
hořím, hořím, hořím...

ze sbírky Orgasmus chutové bunky

Poznámka: Buchta bude zcela oblečená (Beneši)!!!

(složil JC)

Vášeň dmýchám,
sotva dýchám
tělo míchám,
hnětu, vzdychám.
Do klína se nořím
hořím, hořím, hořím...

Oči otvírám,
dýchat začínám
náladu míchám,
hnětu, vzdychám
Ze sna se probouzim
procitám, procitám, procitám...

Ze sbírky "Senilní vzpomínky"

(volně podle Shakespeara složil v nenadálém záchvatu JB)

Moknu, hekám
pláštěnku chystám
mé srdce splašené
je z toho zděšené

Naštěstí má Ludvík
zahradu velkou
jistě i stříšku
najdem tam suchou

Hlavně aby buchta nahatá
nám nezavlhla
byla by jí zima
a už by nebyla
tak prima

V Praze prší
jsou to jistě kapky štěstí
a jestli do večera nepřestane
rosničce dám pěstí

ze sbírky Nečekané Poetovo Probuzení

JC:
Listuju,ctu a jsem dojat - kupodivu nikoli prubehem akce samotne,ale jen tvym zpracovanim. Navic si uvedomuju, ze i Virtualni Jena neni to prave orechove. Proto se pro pristi srazy se stanu jen Mrtvym Jenou, na ktereho se uz jen vzpomina. A jak znamo, o mrtvych jen dobre

JB:
proč?

JC:
Mám pocit, že ty lidi (s vyjímkou tebe, Ireny, Jany a Markety) obelhávám. Já vím, že se už, pokud vůbec, zúčastním možná někdy nějakého posezeni v hospodě. Jako Virtuální Jéňa ale vypadám, že dělám jen hloupé drahoty

JB (o realizaci virtuálního jéni):
Nebylo to tak dramatický, dokonce si myslím, že to bylo i zajímavý, já tvé důvody zhruba objasnil, a nakonec virtuální spojení bylo zajímavým zpestřením celé akce! Nezavrhuj moderní způsoby! Já o virtuálním spojení uvažuju také, samozřejmě mám rád i reálné požitky - polibky (od některých více, od fousatých naopak méně, některým jsem se i zbaběle vyhnul pod záminou hořícího buřtu), přátelská žduchnutí, důvěrné pohledy. dokuď nebude možno virtuálně přenášet i čuch česnekové pomazánky, kterou některé/ří jedli (ale jiné/í si jí odřekli) holt ta virtualita pokulhává za realitou. No a hmatové smysly zatím také nelze plně nahradit. Já tedy zatím zůstávám u reality. Ale na ty důchodce s internetovým komunikátorem v ruce na sluníčku před domovem se těším. To bude virtualita!! (a tam už mi absence dechu spolužáků chybět nebude, on stářím kysne)

Spolužáci vy reální
(přestože jste gymnazisti)
Jéňa já byl virtuální
(přestože jsem krev a kosti)

K ohni když jste byli hnaní
(přestože jste byli hosti)
Na výstavě byl jsem k mání
(přestože jsem bez fešnosti)

Když nastalo buřtování
(přestože k plné radosti)
Projevili prý jste přání
(přestože jen pouze z části)

Aby jsem byl k nahmatání
(přestože já nechtěl dosti)
Mobil vytvořil to zdání
(přestože ne do sytosti)

Zůstal jsem dál virtuální
(přestože ne bez samolibosti)
Stabilním stavem to zavání
(přestože zní to jak blbosti)