Je časné sobotní dopoledne,
před pár hodinami
skončila akce Ludvíkův Oheň.
Ještě pln dojmů sedám nedočkavě k počítači,
s potěšením vybírám fotky (není nad rychlost digifotáku)
a vzpomínám, jak nejlépe popsat toto naše krásné
setkání se spolužáky i profesory.
V první řadě patří velký dík Jirkovi jako skvělému hostiteli
a jeho dceři, která obětavě rozdmýchávala oheň,
zpočátku hasený drobným mrholením.
Jirka splnil svůj slib a suchého dřeva bylo dostatek,
počasí se také nakonec umoudřilo a mrholit přestalo.
Dále je nutno poděkovat tradičně skvělé Larisse,
organizátorce bez níž by naše potřeba se vidět a setkávat
těžko došla naplnění.
Jirka konání akce přislíbil již u Richarda, místo a termín konání
byl proto upřesněn jen stručnou pozvánkou.
V komunitě internetově připojených spolužáků se nejvíce
vyznamenala JanaP-K svou skvělou kulinářskou poemou
Nahatá buchta.
Jana svůj slib splnila a opravdu báchorečnou buchtu
upekla a přivezla - očekávání (ta buchta, Jana také) nezklamala,
buchta byla výborná.
Ani ostatní kamarádky se
nenechaly
zahambit, takže koláčků, pomazánek a jiných dobrot
byla hojnost.
Tradičně vřelá byla úvodní objetí a polibky.
(teda podle fotek zejména Čenda je žádaným líbatelem).
Pouze virtuálně přítomný JC tak přišel o hmatové,
čichové i chuťové zážitky. Jeho fascinace pouhou
elektronickou (mobilním telefonem zprostředkovanou)
přítomností nedošla u většiny přítomných plného pochopení,
JirkaL se dokonce domnívá, že v budoucnosti se JC ještě
rád našich setkání zúčastní i fyzicky, kdyby se měl
"přibelhat třeba o francouzských holích".
Krásně hřející
oheň, do tmava sežehnuté špekáčky...
