Nebudu dráždit vaše chutové čivy líčením pokrmů, k dokreslení snad jen náhodně vytržený údaj: originální krkonošskou nakyslou polévku s fazolkami jsem si dal šestkrát (Larissa čtyřikrát). Mezitím však začal působit únavový faktor a s postupujícím večerem se mnohým začaly otevírat puchýře a klesat únavou hlava. V ten okamžik (bylo zhruba půlnoc) nastoupil skvěle připravený Venca Lukáš s Dádou a Jirkou Ludvíkem. Jejich pečlivě nastudovaný kytarový a vokální recitál probudil i nejvíce znavené jedince. Krkonošskou přírodou se nesly bohatýrské písně dávno zašlých dob. Zábava se protáhla do ranního kuropění. (Pohled na naše veselí neunesl pouze Jirka Novák - pro jistotu se včas po anglicku vytratil)
Většina účastníků
strávila noc v objetí Richardových historických dřevěných postelí. Pouze Čenda
pohrdl pohodlím měkkých loží a zbytek noci přečkal na vonné louce s chráněnými
alpskými květinami pod hlavou. Pohled na blyštící se hvězdy a jasný úplněk mu
zakrývala akorát hlava Richardovy vlídné hlídací feny, která ho celou noc obětavě
zahřívala svým mohutným, nikoli však tlustým tělem.
Vůně čerstvé kávy a studená sprcha nás provázela na snídani. Neodolal jsem a
opět jsem si dal ono výše zmíněné blahodárné Kerkonošské kyselo s fazolkami
(dobře se po něm řadily vláčky). Domácí zavařenina na mandlovém perníku byla
tečkou za opulentní snídaní. Pokus znovu navštívit mohylu se již nesetkal s
očekávanou odezvou, šli jsme tedy pouze na Harrachovy kameny pečlivě naaranžované v
místě nejlepšího výhledu na Krkonošské panoráma.
Po krátkém fotbalovém utkání se s přicházejícím polednem začalo
blížit rozloučení. Slzy a dojetí popisovat nebudu, jen uvedu, že naše více a více
nacházené souznění (gymnění) vyvrcholilo v plánu zvýšit frekvenci (a tím
zkrátit periodu) našich setkání. Návrhy na místo a čas dalších akcí jen pršely
a Larissa si vše pečlivě zaznamenala do svého deníku. Nemusíme proto příliš
truchlit, čas dalšího shledání se již blíží!! Již teď se těším na Ludvíkův Oheň, Davidovu Márnici a Čendův
Pivovar (jde pochopitelně o hrubé pracovní názvy připravovaných akcí).
V závěru akce se projevila spontánní a neukojitelná tužba všech zúčastněných
alespoň částečně odměnit naše skvělé hostitele Richarda a Ivetu za jejich péči
o naše blaho. Naše dobře míněná snaha se však minula účinkem, Richard se uvolil
převzít jen mrzký, režii stěží pokrývající obnos. Všeobecná ušlechtilost již
hrozila přerůst všechny přijatelné meze. Naštěstí včas zasáhla vždy pohotová
Larissa založením Dobročinné Nadace Gympl. Zasedání správní rady
nadace se budou konat pravidelně, statut, cíle a ostatní prkotiny budou předmětem
dalšího jednání na nejbližším zasedání, konaném pravděpodobně u Ludvíkova
Ohně. Mluvčím Nadace je Markéta Gornerová, ředitelkou Larissa, ve správní
radě sedíme všichni podle zasedacího pořádku z druhé půlky února 1969.
Akce končila opět ve skupinách po jednotlivých autech. Podle zatím neúplných
informací byla všechna vozidla prodchnuta atmosférou vzájemného souznění a čiré
radosti, pouze Čenda o prodchnutí málem přišel, protože odjel na kole, naštěstí
se u mne večer stavil i byl prodchnut i on.
Krásné shrnutí celé akce se podařilo JaněK Pražákové:
tak jako Keltové mají své Stonehenge, my Gymplové máme svou Mohylu!