Měsíce a roky příprav.
Bezesné noci plny rozechvělého očekávání. Tlukot nedočkavých srdcí. Pozvánky a přípravy s velkým
předstihem.
Hymny, vlajky.
(hymnu JanyP_K zpívá její potomek Honzík)
Bohužel věci dlouho očekávané se blíží pomalu, ale proběhnou až neuvěřitelně
rychle. Čas oponou trhnul a Mohyla2000 je již nezvratně minulostí. Zbývá pouze
nostalgický stesk a vzpomínky (a i ty si rychle hledají únikovou cestu ze sklerozou
prolezlého mozku). Pro vás, kteří jste přijet chtěli ale
nemohli i pro vás zúčastněné zasílám pár střípků-klípků z bohatého obrazu
Fremriády.
Izolované skupinky účastníků
(mohylistů) se v krátkém časovém rozpětí sobotního dopoledne jak pramínky v
mohutnou řeku setkaly v Richardově penzionu Yveta. (no akorát Čenda jel z Boleslavi na
kole a i když je ve vrcholném rozpuku svých sil, dostavil se později. Také Jirka
Novák se dostavil kolmo)
Po krátkém zahajovacím ceremoniálu (každý s každým) jsme nedočkavě vyrazili
Richardem přivolanou horskou autobusovou pravidelnou linkou (jejíž pravidelnost byla na
naší počest narušena - Richard zařídil mimořádnou zastávku přímo u penzionu)
směrem k Mohyle. Organizátoři celé akce tím vtipně zajistili plnou a
nezpochybnitelnou účast nás všech v prostorách Mohyly s jedinou vyjímkou a tou byl
Čenda. (líčení o Čendovi by zabralo vzláštní kapitolu).
Slavnostně vyzdobená Mohyla, bičovaná
čerstvým Krkonošským vichrem nás přijala důstojně a pohostinně. Přivolaný
operátor Mohyly provedl fotografickou dokumentaci postupně na všechny dostupné
aparáty foto i filmovací. Nezvyklá aktivita u Mohyly přivolala i velkou pozornost
náhodně procházejících horalů a turistů, akce však proběhla důstojně a
citlivě.
Hlavním a netrpělivě očekávaným bodem programu bylo Larissino sugestivní
vylíčení pravého důvodu nepřítomnosti JanyK-Pražákové. Ovšem Larissou
presentovaný důvod byl TAK děsivý, že ho zde radši milosrdně neuvedu.
Po skončení oficiální části programu jsme se (dosti zamlkle po vyslechnuté hrůze) vydali po Krkonošských vrcholcích k Labské boudě. Provázeni sluncem, osvěžujícím větrem a nádhernou viditelností jsme brzy dosáhli Pramenů Labe. Zde proběhla očistná rituální koupel nechráněných částí našich těl i Richardových psů. Krátké seznámení s Labskou boudou a náš horský pochod (v této fázi už všichni účastníci s hrůzou pochopili, že se nejedná o lehkou sobotní procházku ale o plnohodnotnou velehorskou tůru) pokračoval kolem vodopádů (jmény všech přírodních útvarů nás zásoboval neúnavný Dáda, já je bohužel ihned zapomněl jsa v štastném mohylském vytržení) opět k Mohyle. Monumentální Mohyla se tak v souhlase s původním plánem stala vlastním středobodem našich kroků i činů. No, nebudu to prodlužovat, cestou jsme se několikrát občerstvili i vyvenčili, navštívili Dvoračky i jiná památná místa a nakonec po zhruba 18 kilometrovém pochodu dorazili zpět do přítulně vyhřátého penzionu Yveta.
